Na každého někdy přijde pocit, že ztratil cíl.
Život se zdá najednou prázdný a chodíme od ničeho k ničemu. Nic nás
nebaví, v ničem se nám nedaří a nic nedává smysl. Jak z takového začarovaného
kruhu ale ven? Na to jsou všechny rady marné. Vše ale začíná v hlavě. Naše
myšlenky tvoří náš svět a také ovlivňují naši náladu. A tak i přes to, že se
nám zdá svět až moc šedý, a že už nikdy neuvidíme ty barvy a všechny krásy
světa, musíme věřit. Musíme doufat a bojovat za to, co v životě máme rádi.
Protože vždycky se objeví nějaká skulinka, která nám přinese do života zase
světlo. A tak i já jsem se rozhodla, po dlouhém a namáhavém přemýšlení, že
začnu psát. Ještě nevím přesně, zda bude blog jen motivační nebo do něj vložím i část svého života, ale to ukáže až čas.
Vždycky jsem měla v hlavě plno nápadů, které jsem
nikdy nedokázala dát na papír a ukázat je tak druhým. Často jsem se jen
odvolávala, a spíš asi i vymlouvala, na to, že buď nemám čas, jindy nebyla chuť
a pořád nějaká další výmluva. Ale až přišel opravdu ten temný čas a já
přemýšlela, co se sebou vlastně udělám, tak jsem se jednoho dne jednoduše
sebrala a vytvořila si určitý plán, co chci a co můžu co nejdříve zrealizovat. Nejjednodušší
ze všeho bylo právě psaní. Ono se neříká nadarmo, že každý má předem určený osud a s tím je podle mě spojeno také to, že člověk je k něčemu předurčen, že má v sobě něco, co druhý nemá. Nazvala bych to takovým kouzlem, kterým je
každý člověk obdarován a právě to z nás dělá jedinečné a nenahraditelné
osobnosti. Věřím v to, že tyto své vášně má člověk rozvíjet a budovat z nich něco většího, protože je vždycky škoda, když lidé svůj potenciál, ať už opravdový nebo zbytečný, se alespoň nepokusí rozvinout.
Proto nikdy neztrácejte naději, vždy bojujte do
posledního dechu, protože nikdy není pozdě na to začít znovu a dál zkoumat
krásy života. Jde jen o to, aby člověk našel odvahu začít a dát znovu životu smysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat